Karate-dó

Cesta prázdné ruky

KARA - prázdný, TE - ruka, DO - cesta, ve smyslu duševním, způsob života

Čína

Někdy kolem roku 520 přichází Bodhidharma už jako téměř šedesátiletý muž do Číny a v chrámovém komplexu Šaolin začal vyučovat své pojetí budhismu. Aby jeho žáci lépe zvládali náročné meditační techniky, vytvořil pro mnichy program cvičení pro zvyšování fyzické kondice založený na umění boje holýma rukama, které napodobovaly pohyby různých zvířat. Je třeba zde zdůraznit, že tato cvičení nebyla určena k vycvičení mnichů na bojovníky, ale k tomu, aby si jeho žáci uvědomili funkčnost jednotlivých částí svého těla a tím položili základ pro zvládnutí meditačních technik.
Záhy po Bodhidharmově smrti však v Číně nastaly těžké časy. Zuřila válka a její výboje se nevyhýbaly ani klášteru. Mniši byli nuceni se bránit a k tomu byla vyučovaná fyzická cvičení velmi vhodná, vždyť z bojového stylu vycházela. Klášter se úspěšně ubránil a s postupem času bojové umění dále rozvíjel. Po nějakou dobu sem dokonce císař posílal na výcvik některé ze svých elitních vojáků.

Okinawa

Vlastní druh neozbrojeného boje vznikl též na Okinawě, což je jeden z ostrovů Ryu kyu. Tamní vládce (daimyo) zakázal prostému lidu nosit a používat jakékoliv zbraně. Vzhledem k útokům banditů a krutosti lenních pánů, byli obyvatelé Okinawy nuceni rozvinout techniku boje holýma rukama (popř. pomocí běžných denních pomůcek). Tento způsob boje se nazíval Te nebo Tode. Toto umění se samozřejmě vyvíjelo podle potřeby dál a vzniklo z něj Totejutsu - umění prázdné ruky. Znaky tohoto názvu se daly také číst jako Karatejutsu. A to již bylo skutečné bojové umění. Ve městech Shuri, Naha a Tomari se vyvinuly tři styly boje - Shuri te, Naha te a Tomari te. Z těch se v 19. století vyvinuly dva směry: Shorei ryu (pův. Naha te) a Shorin ryu (spojením Shuri te a Tomari te). Postupem času se tyto školy dále dělily a kombinovaly, takže dnes známe velké množství stylů karate.

Japonsko

Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo původně "čínská ruka". To byl i původní význam znaků, kterými se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění Gichin Funakoshi, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly "prázdná ruka". Funakoshi však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii: "stát se prázdným". Pro mistra bylo karatedo bojovým uměním, ale bylo také prostředkem tvorby charakteru.

"Jako lesklý povrch zrcadla odraží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli "prázdný", v karate".

Karate bylo poprvé předvedeno japonské veřejnosti v r. 1922, kdy Funakoshi, který byl profesorem na okinawské vysoké pedagogické škole, byl pozván, aby vyučoval a předváděl ukázky tradičních bojových umění pod záštitou ministerstva školství. Jeho ukázky tak zapůsobily na diváky a posluchače, že byl zavalen žádostmi, aby zůstal vyučovat v Tokiu. Namísto návratu na Okinawu učil Funakoshi karate na různých univerzitách a v Kodokanu do doby, kdy byl schopen v r. 1936 ustavit Shotokan, velký mezník v historii karate v Japonsku.

Japonská asociace karate (JKA) byla utvořena v roce 1955 s Funakoshim jako hlavním instruktorem. V té době měla tato organizace jen málo členů a několik instruktorů, kteří karate studovali pod vedením stárnoucího mistra. Asociaci uznalo ministerstvo školství v r. 1958. Téhož roku uspořádala asociace první Celojaponské mistrovství v karate (vítězem se stal Hirokazu Kanazawa), které se pak stalo každoroční záležitostí a pomáhalo ustavit karate jako soutěžní sport.

Úloha karate v moderní době je mnohostranná. Jako praktický prostředek sebeobrany se široce vyučuje v soukromých klubech a např. v Japonsku je součástí tréningového programu pro policisty a členy ozbrojených sil. Velký počet vysokých škol nyní začleňuje karate do svých programů tělesné výchovy a jeho techniky se také učí vzrůstající počet žen. V Japonsku a všude ve světě však karate získává velkou popularitu jako soutežní sport, který zdůrazňuje mentální kázeň stejně tak, jako fyzické schopnosti. To, co bylo původně vytvořeno na Dálném východě jako bojové umění, pak přežilo změny odehrávající se staletí, aby se stalo nejen vysoce účinným prostředkem sebeobrany beze zbraně, ale také vzrušujícím, vyzývajícím sportem, uspokojujícím nadšence v celém světě.

Karate má spoustu dnes již samostatných stylů nebo směrů, zde jsou ty nejvetší z nich:

Goju ryu - zakladatel Chojun Miyagi
Kyokushinkai ryu - zakladatel Masutatsu Oyama
Shito ryu - zakladatel Kenwu Mabuni
Shotokan ryu - zakladatel Gichin Funakoshi
Wado ryu - zakladatel Hironori Otsuka

Stylů karate je v součastné době opravdu velmi mnoho a sepsat je všechny by dalo opravdu hodně práce.

V tomto bojovém umění, jsou do obrany a útoku nasazovány v podstatě veškeré úderové plochy lidského těla.



Cvičení karate

Cvičení karate je možné rozdělit do tří navzájem propojených kategorií:

Kihon (nácvik postojů, krytů, úderů a kopů)
Kata (simulace bojových situací)
Kumite (nácvik souboje s jedním či více partnery)

V každé kategorii je začátečník vyučován na nejzákladnější úrovni, dokud se mu vyučované techniky nezažijí a nestanou se spontánními. Jak se student technicky zlepšuje, musí se zároveň zvyšovat i jeho (nebo její) fyzická kondice, protože pokročilejší techniky vyžadují mnohem větší vklad energie. Na této úrovni se student setkává s daleko složitějšími a náročnějšími kata a s dynamičtějšími typy kumite. Jak se student přibližuje úrovni černého pásu, stávají se pro něj (pro ni) techniky, síla, rychlost a koordinace pohybů díky tvrdému tréninky naprosto přirozenými. Právě v této fázi zjišťuje pro věc opravdu zapálený student, že jeho studium karate sotva začalo. Opravdovým cílem tréninku karate je totiž zdokonalování sebe sama prostřednictvím zdokonalováním se v tomto umění.

Přínos karate

V našem každodenním životě často zapomínáme na hodnotu cvičení jak pro naše fyzické, tak i psychické zdraví. Cvičení karate rozvíjí koordinaci pohybů, zvyšuje naši sílu, reakce a energetický potenciál. Pravidelné a poctivé cvičení karate také zvyšuje vyrovnanost a pohodu, rozvíjí jasnost myšlenkových pochodů, přináší hlubší náhled do vlastních duševních schopností a v neposlední řadě zvyšuje sebevědomí studenta karate. V tomto smyslu není karate konečným cílem, ale pouze prostředkem k dosažení konečného cíle. Je to činnost, kde rostoucí věk není překážkou. Ten spíše zvyšuje schopnost opravdu dokonalé koordinace mysli a těla.